XXIX. Bouře černými křídly tepe můj osamělý dům,

Adolf Heyduk

XXIX.
Bouře černými křídly tepe můj osamělý důmdům, Bouře černými křídly tepe můj osamělý důmdům,
vrhá naň své šípy z ohnivých zraků: tisíce příšer jej obskakuje, snáší mraky na jeho střechu... Strašno je vůkol, strašno je v síni, strašno v mé duši; kde najdu těchu? Chvím se, tu náhle slyším tvůj hlas; rázem všecko se mění: příšery prchají, blesky ustávají, mraky se jasní, noc mění se v milý teplý den, usmíváš se, růže kvetou, štěstí je vůkol. 169

Kniha Co hlavou táhlo (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 50) (1910)
Autor Adolf Heyduk