XXXI. Nebe je stále pod mraky

Adolf Heyduk

XXXI.
Nebe je stále pod mraky
Nebe je stále pod mraky
a mně je smutno. Spěš, obejmi hrdlo mé, drahá, usměj se do truchlé duše, pohledni na chmurné nebe mé mysli, v modrý šat oděj je štěstí, spěš! Vykouzlíš na něm červánky blaha rty svými, mých-li se dotkneš!
171