XXXIII. Od milých jsem přišel

Adolf Heyduk

XXXIII.
Od milých jsem přišel
Od milých jsem přišel
z daleké dáli, stanul jsem na výšině před domovem; zahleděl jsem se k osamělému domku, byl bez té, již měl jsem rád nevýslovně; – po ní jsem v dálce vaď, má dceruška –
Kráčím zvolna blíž, mimo nebeský rybník, hledím do něho – Jak jsem zbleď. Jak jsem se zjinačil od doby svého růžového blaha. 173 Zvadl jsem, ale srdce mé bylo tišší, strnulo po překonané bouři. Viz domov, z něho se klidně kouří. Vítej, míre! 174