XXXIV. V svém liliovém lese

Adolf Heyduk

XXXIV.
V svém liliovém lese
V svém liliovém lese
se procházím. Sedí tam na balvanu mladá žena, hraje na loutnu, zpívázpívá, volá mne: „Vyveď mne ven,
jsem zde samotna, stýská se mně, chci mezi lid, kde v polích zpívají ptáci, kde stálý ruch a v slunci mračna zlatých much, kde práce výská. 175 Zde moří mne věčný sen, zde věčná je noc, a já chci věčný den. Vyveď mne v skutečnost, chci lhostejnosti býti prosta, chci mezi lid, chci ven!ven!“ 176