XLII. Mé krásné plavozlaté dítě,

Adolf Heyduk

XLII.
Mé krásné plavozlaté dítě,
Mé krásné plavozlaté dítě,
dávno na oblačných spočíváš poduškách, má touha letí za tebou vzhůru; letí tisíce mil, vine tě do rozpiaté náruče, ulétá s Tebou do slunných sadů, usedáme do kalichu obrovského květu, ptáci nám zpívají, květy voní, naše líce se lesknou, naše srdce se smějí, jsme šťastni, naše radost je nekonečná.
188