II. Hřmí!

Adolf Heyduk

II.
Hřmí!
Hřmí!
Perun klesá v mracích na příšerném oři. Oř blýská očima, řičí, straší mne. Říj jeho rozléhá se krajem.
Pádí rozzuřen dál, vzteká se, lítí. Mrská mi v tvář zpěněnou hřivou a dlouhým ohonem. Skrývám se, marně! Perun hází po mně mlatem. 219 Nikde východu! Klopím hlavu, myslím na své milé. Pod sosnou dřevařovo dítě důvěrně hledí mně v oči, dává mi ruku, vede mne z lesa. Bouře ustává, slunce zasvítí, ptactvo zpívá. V mé duši píseň... 220