VI. Květ duše mé se ještě rozvinul,

Adolf Heyduk

VI.
Květ duše mé se ještě rozvinul, Květ duše mé se ještě rozvinul,
ač bouře podzimní se valem vrší. Hle, sever peruti své mocně vzdul a v kalich vztyčený mi s mraků prší. Je kalich pelu pln, leč druhý den viz do květu. Ó! smutno při pohledu a z hloubky ňader vzletí těžký sten – na místě vláhy je v něm kousek ledu. Květ hlavu sklopil v ráz a nezvedne se; ten led jej k zemi tíží živou mocí, a jestliže jej v kalichu svém vznese, bouř zimní jistě ulomí jej v noci! 226

Kniha Co hlavou táhlo (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 50) (1910)
Autor Adolf Heyduk