XIV. V hospodě

Adolf Heyduk

XIV.
V hospodě
V hospodě
opodál továrny víří hudba.
Po práci v továrně všecko k ní spěchá! Hoch statný s chorým děvčetem točí se v kole; děvče vroucně k němu se tulí, vždy víc a víc a šepce mu v ucho: Víc přiviň se ke mně, chtěla bych odlétnout s tebou z té země; 237 zapomenout chtěla bych všecko; život mne trápí, srdce mne bolí, tajemná žalost v něm buší, přiviň se ke mně vší duší; netřeba dalších mi lékův, přitlač mne k srdci, udus tu bolest na věky věkův a budu šťastna! – 238