XX. Sever mne poutal,

Adolf Heyduk

XX.
Sever mne poutal,
Sever mne poutal,
vad jsem po jihu touhy plný, okřát jsem toužil z mohutné slunce vlny, marně!
Přišel jsem zase, jaro se rozlilo všude, do nebe tyčily k slunci tulipány kalichy rudé, k světlu. Bylo v nich zlato i vůně, k prvnímu hlavu jsem sklonil, ke rtům jej naklonil hbitě, a jak žíznivý z křišťálné tůně do dna z něho jsem vypil – Slunce, Život! 247