XXVII. Truchlivý podzimní den,

Adolf Heyduk

XXVII.
Truchlivý podzimní den, Truchlivý podzimní den,
do lesa spěchám, hledám léky, z porostu těkám do paseky, z paseky do porostu a ven. Kráčím mezi kleny; přede mnou kráčí stesk můj, zdlouha, jako havran postřelený křídla plouhá a žalostně křehce, leč vzletnout a prchnout nechce. Náhle však křik’ a hlavu schlíp’, hruď jeho protkal zlatý šíp slunce, jež vzešlo na oblohu. Pryč spěchám, co mohu: „Zhyň, dravče; v slunci mi líp: v slunci se radost zmáhá!“ 259 Stesk dál svou peruť tahá, až v temnu, Bohu dík, ztratil se, znik’, vesel jsem vzkřik’! 260

Kniha Co hlavou táhlo (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 50) (1910)
Autor Adolf Heyduk