III. Nevlídná listopadová chcíle

Adolf Heyduk

III.
Nevlídná listopadová chcíle
Nevlídná listopadová chcíle
stín vrhá v bledé mi líce, venku je chumelice, stesk černý sedí mi v týle, nelze vyjít ven; ohyzdný den!
Krev stydne v srdci, dřív vřelá, v mysli mé plno je pavučin, srdce mé samý je stín... Pojď ke mně, má neťko osiřelá, pohleď mi do kleslé tváře svým okem důvěrným, plným záře, srdce se zjasní pak, já to vím; pohlaď mé vrásčité čelo, 291 aby zas pokoj mělo, přiviň se na mou hruď a všecko se rázem změní, den bude pln ptačího pění, – pak nech mne usnout a juž mne neprobuď! 292