XXI. Nemám stání,

Adolf Heyduk

XXI.
Nemám stání,
Nemám stání,
kol kolem samý hluk, planá řeč, štěkání a ržání, pryč, pryč, zhynu v tom hluku kletém, pryč, tam, kde výskot zní a smích, pryč, tam, kde trochu okřál bych, pryč, k mým žvatlavým dětem!
Zde jsem; mějme se zase rádi, sem ke mně, děti: mé něžné přítelky, mí švarní kamarádi! 324