XXII. Na východě

Adolf Heyduk

XXII.
Na východě
Na východě
v nádherný purpur odělo se nebe, je neděle a chvíle klidu. Na koni vyjíždí jezdec, chvěje se v sedle a třese; hněvivý komoň do výše pne se, u strouhy dolů ho svrhá; volný je, ubíhá hbitě.
V příkopě jezdec se zved a pěsti stiská, kulže, kde hospoda blízká. Na mezi poblíž hraje si dítě: spoutalo svalnatou nohu kobylky polní; 325 kobylka úzkostně skáče, – dítě jí pouto volní, kobylka prchá – dítě se směje a výská! 326