XXIV. Poledne: chvíle odpočinku, klidu

Adolf Heyduk

XXIV.
Poledne: chvíle odpočinku, klidu Poledne: chvíle odpočinku, klidu
 v továrně zavřenému lidu, kde mnohá útlá duše strádá, ač volnou byla by venku ráda. „Starosti přes hlavu hoď, dívčino drobná, do jizby k družkám pojď, než přijde chvíle zas robná, spěš, ať okřeješ!okřeješ!“ „Jaké to okřání? Zde mám ho dosti, co v jizbě otroků, kde všecko bez radosti? radš zůstanu u svých myšlenek!“ Myšlenky„Myšlenky trudné nechnech, podzimek do kraje leh, 329 jestli tě srdce bolí, proskoč se v poli, pojď, trampoty přes hlavu hoď!“ „Je chladno! Co tam? zde aspoň teplo mám, proč do polí mám jíti, když slunce v ně nezasvítí, když zevšad kluše mráz a v ubledlou dýše mi tvář, když nikde slunce zář a nikde radost? – V práci mi snáz!“ 330

Kniha Co hlavou táhlo (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 50) (1910)
Autor Adolf Heyduk