XXXII. Na kmen v pasece zbylý

Adolf Heyduk

XXXII.
Na kmen v pasece zbylý
Na kmen v pasece zbylý
žhavou jsem položil hlavu, vzhůru jsem k stromu vzhléd, ruce jsem k němu zved a s tváří usmívavou kmen políbil jsem v sled, i zachvěl se v zeleném hávu.
Jediný tys mi zde zbyl, ten tam je přátel mých sbor! V hrob vzala je bouře zlých dob a života zlícený spor! A strom, jenž dříve byl tich, chvěl se; a z hluboka vzdych. 346