XXXVI. Každých sto roků přilétá z dálky

Adolf Heyduk

Každých sto roků přilétá z dálky ohyzdný příšerný dikobraz, tělo jeho jest poseto bodáky, nohy jeho jsou ocelové, oči jeho hoří a metají plameny, řev jeho jest hluk děl; netvorným ohonem smýká na vše strany, kácí jím města i dědiny, zabírá kraje, hubí sady i pole, požírá lidi i zvířata, zhlíží se v potocích krve. Vrážím mu do prsou péro; vzteká se, řve, svíjí se; zmítá sebou – hyne, a vrací se zas – kdy zcepení?

Patří do shluku

ataman, kozák, síč, step, kozácký, ukrajina, dněpr, junák, turek, kyjev

216. báseň z celkových 275

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Petr Křička)
  2. SEMIRAMIS. (Karel Leger)
  3. LETEM PŘES HALIČ (Josef Svatopluk Machar)
  4. SOKOLÍCI. (Rudolf Pokorný)
  5. RUSKÁ. (Rudolf Medek)
  6. Vládyka. ( Ceyp z)
  7. AI PETRI*) (Josef Svatopluk Machar)
  8. Raja. (Rudolf Pokorný)
  9. HARAČ. (Eliška Krásnohorská)
  10. BEŤÁR. (Václav Šolc)