Duma po bouři.

Adolf Heyduk

Duma po bouři.
Přešly mraky, přeletěly, blankytno je zas; tak i strasti, tak i žely ztrácejí se v čas. Stichnou hromy, zhasnou blesky, květ přizdobí zem; slunce zlíbá žalu stezky, nebe smír dá všem. Nuž, proč smutíš? Vše se změní, dumná hlavo, věz, bouř přináší osvěžení v myšlenek tvých les. – 34