Duma po slunce západu.

Adolf Heyduk

Sklon nebe zarděl se, mlha po zemi se snuje, zvon vyzněl modlitby své zvučný rým, noc bába pohádku měsíčnou vypravuje kol hvozdům zeleným. Strom každý poslouchá a chvěje se a chvěje, a v jeho duši roste nový svět jar dávno zaniklých i písní, pták jež pěje i květů vonný ret. Vše časem vykvete, co ondy vykvést mělo; ze zrna ztraceného vzejde klas, a co z mé duše lyry ještě vyznít chtělo, snad pták vyzpívá zas.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

481. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MELODIE VEČERA. (Adolf Brabec)
  2. ECHA Z RÁJE. (Vladimír Frída)
  3. Již šero řinulo se... (Augustin Eugen Mužík)
  4. VZPOMÍNKA. (Adolf Brabec)
  5. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  6. NOC. (Karel Babánek)
  7. IV. „Jenž Tě, Panno, na nebe vzíti ráčil.“ (Xaver Dvořák)
  8. HOUSLE. (Antonín Klášterský)
  9. BEZESNÁ NOC (Vladimír Frída)
  10. JARNÍ SLOKY. (Karel Babánek)