Duma po slunce západu.

Adolf Heyduk

Duma po slunce západu.
Sklon nebe zarděl se, mlha po zemi se snuje, zvon vyzněl modlitby své zvučný rým, noc bába pohádku měsíčnou vypravuje kol hvozdům zeleným. Strom každý poslouchá a chvěje se a chvěje, a v jeho duši roste nový svět jar dávno zaniklých i písní, pták jež pěje i květů vonný ret. Vše časem vykvete, co ondy vykvést mělo; ze zrna ztraceného vzejde klas, a co z mé duše lyry ještě vyznít chtělo, snad pták vyzpívá zas. 48

Kniha Dumy a dojmy (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 13) (1899)
Autor Adolf Heyduk