Duma nad založeným květem.

Adolf Heyduk

Duma nad založeným květem.
Prchly jara slunné chvíle, a vy, růže z doby milé, vyrudly jste dávno již; ruce, jež vás v knihu kladly, dávno svadly, dávno schladly, na nich hlína, v hlíně kříž. Leč když na vás oko hledí, slunných chvílí snové bledí, ztracený z vás proudí jas; snivou duší vesna letí, na píšťalky hrají děti, skřivan v nebi zpívá zas. Zpívá drobné blaha zvěsti, milou, známou píseň štěstí, již ret zapomněl už pět – A to srdce věří znova, že zas pel a vůni chová založený v knize květ. 53

Kniha Dumy a dojmy (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 13) (1899)
Autor Adolf Heyduk