Duma o zavražděné vesně.

Adolf Heyduk

Duma o zavražděné vesně.
Smutno, teskno za jeseně v lese, příroda v němž ondy kvetla mladá; na vše strany její zdoby nese zbojný vichr přes pole i lada. Vše ty skvosty zavražděné Vesny roztroušeny v suchém leží mechu; divně duši jímá skryt ten lesný, do něhož jsi kráčel pro potěchu. Bezvolně se dumná hlava sklání; divno srdci v takou mlžnou dobu, jako v budoiru krásné paní, kterou po líbánkách nesli k hrobu. 66