Duma o větrných hradech.

Adolf Heyduk

Duma o větrných hradech.
Podzimní bouře... Ku mraku mrak v modrém dřív nebi se těsná, tesklivě do oblak pohlíží zrak: Ach, kde je slunce a vesna! Podzimní bouře snáší se níž s žhavými za ňadry hady, metá je k zemi i v nebeskou říš v oblačné zámky a hrady. Podzimní bouře množí se děs, žalno i hrozno je zříti, jak oněch hradů a pevností směs chví se a kácí a řítí. Podzimní bouře v divoký kvas po hradech oblačných pádí... Troska – vše troska!... Nejsou-li to as hrady, jež budujem v mládí? – 83