Duma o větrných hradech.

Adolf Heyduk

Podzimní bouře... Ku mraku mrak v modrém dřív nebi se těsná, tesklivě do oblak pohlíží zrak: Ach, kde je slunce a vesna! Podzimní bouře snáší se níž s žhavými za ňadry hady, metá je k zemi i v nebeskou říš v oblačné zámky a hrady. Podzimní bouře množí se děs, žalno i hrozno je zříti, jak oněch hradů a pevností směs chví se a kácí a řítí. Podzimní bouře v divoký kvas po hradech oblačných pádí... Troska – vše troska!... Nejsou-li to as hrady, jež budujem v mládí? –

Patří do shluku

úlek, rmut, zádava, úděs, úsluha, pocel, výtka, hniloba, poklekat, jáhen

277. báseň z celkových 284

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Stín a tma. (Karel Alois Vinařický)
  2. MOTU QUIETO. (František Leubner)
  3. V TMÁCH (Arnošt Procházka)
  4. XXI. Podrostek smrčí na paseči slunné (František Leubner)
  5. TAJEMNÉ TUNĚ. (Bohumil Adámek)
  6. ELELETH. (František Leubner)
  7. Pozdrav Labi. (Jaroslav Vrchlický)
  8. ŘEŘABÍ. (Bohumil Adámek)
  9. Labutí pohádka. (Jaroslav Vrchlický)
  10. NA ZELENÝ ČTVRTEK. (Augustin Eugen Mužík)