MOTU QUIETO.

František Leubner

V zamlklém zakletí plouží se vleklé mlhy(Na) po vývratích rozjihlých cest po líchách černavých rolí(Na) kde z brázd jich se čeří strnulou vlnou(Na) ponurá tajemnost jarních tuch(Na) nalévajících v zemi vložené símě(Na) přilnavým vzdutím se choulí i k úpatí lesnatých vrchů(Na) jako vzedmuté plachty rozsívek na sněhu vybělených(Na) jež vanutí jara lichotně rozvinuje(Na) by zakrylo jimi tajemství přerodu tajemství početí(Na) v mateřském lůně země Zlaté Báby(Na) Či jsou to oblačně vzkypělé prapory budoucích bouřek(Na) co chystají se ku pochodu znojným krajem za rachotu hromů(Na) jimž nyní již naslouchá zaleklá němota tázavě stichlé dálky(Na) i tlumené zurčení jarních potoků v úžlabí hlubokých hvozdů(Na) kde v útají s jihnoucím vzdorem sníh posud pomalu taje(Na) Či drak spoutaný v závratných hlubinách za hradbou obzoru(Na) kde zloba temných běsů jej z okovů kladivy volní(Na) síru soptí plamennou do jasných večerů(Na) a jezero žhavé smoly z tmy jícnu k západu říhá(Na) že z tlamy rozeklané pára a mlha se za nocí vlní(Na) až do krajů ratajů dělných v černé zemi(Na) Než neleká se rataj živitel všech Zlaté Báby vnuků(Na) i těch co oheň i vodu i povětří k úsluhám krotí(Na) neleká se rataj tajemné jarní mlhy(Na) vášnivých výdechů země snoubené slunci(Na) Ne s hrůzou jak ruka vlhká z ní by mu rdousila šíji(Na) on radostně rataj naproti vyhlíží neproniklým mlhám(Na) jak halil by se mateří loktuší měkkou(Na) a pluhy orné ostří nedočkavě(Na) Země bolestně do sebe pohroužená v pohnutí roditelských tuch(Na) ne ve spánku ne v mrákotách než v utajení odhalených vidin(Na) slouchavě tají dech jak pod srdcem život jí klíčí(Na) Svou radostnou naději ukrývá koutnicí tajemných mlh(Na) a studená hrůza týrání nových ji tesklivě mrazí(Na) nad ní mlhy nepronikle mlčí(Na) a halí mateřských radostí bolestnou tuchu(Na) Nadýchané vály mlhy sunou se vláčivě po zjihlých polích(Na) a nad ní pod klenbou nemračných výšin na tvrdosti nebes(Na) kráčí velebné slunce jak rozsévač zlatého zrní(Na) jež paprskem slunným do ňader země radostně letí(Na) až vítězně mlhami tryskne co rozplynou u vlažném pláči(Na) Den jásá teple v paprscích života(Na) a v úsměvech nadějných dnů se vlní vzklíčené setí(Na)

Patří do shluku

úlek, rmut, zádava, úděs, úsluha, pocel, výtka, hniloba, poklekat, jáhen

27. báseň z celkových 284

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LXXV. Jest jitro s provoda. Den nad ovlhlé lesy (František Leubner)
  2. TAJEMNÉ TUNĚ. (Bohumil Adámek)
  3. Chudý štěp. (František Cajthaml-Liberté)
  4. CANTU MOLLI. (František Leubner)
  5. LXVI. Lesy, lesy – vlny moře (František Leubner)
  6. PARALLELA (Beneš Grünwald)
  7. XXI. Podrostek smrčí na paseči slunné (František Leubner)
  8. Uhelná kotlina. (František Cajthaml-Liberté)
  9. CORNETTO. (František Leubner)
  10. Příchod (Rudolf Medek)