Jitra mrazivé mlhy lnou k země obzoru v sněhu(Na)
k dni okna chrámu vysoká nítí se prokmity lamp(Na)
Kdo za prací opět už pílí kdo z orgií domů se motá(Na)
ni k nebi ni ku chrámu v mhách nevzhledne kalný mu zor(Na)
Má duše k půlnoci bdělas a údivů pouty tě rdousil(Na)
v tmy hluchu zas ten bolný žas hlubinou prostorů tmou(Na)
zem v okruhu slunce jde sirá jen s dálných průvody planet(Na)
Vstaň Z oblastí závratných k nám putuje vesmíru host(Na)
Nad mlhy západu hleď Zda vstává tam jitřenka nová(Na)
Ač dní se ba zlata záplavou slunce již nad sněhy plá(Na)
třpyt nad lemem země se chví tam z daleka tajemství hvězdných(Na)
a vítězí nad bělí dne křišťálný jeho lesk(Na)
Nový rodí se svět Je z dálky to věčnosti úsměv(Na)
Či příštích trestů výstrahou hrot meče brousí tam Bůh(Na)
Zda konec to znamená zmar a nové obrody jinde(Na)
Jest budoucích soudů to zvěst Gehenna řítí se k nám(Na)
Hvězda míhavých třpytů prv jiskří hranolu břitem(Na)
den po dni roste do kruhu vstávajíc váhavě z tmy(Na)
Toť krvavá tarče kdos nese ji proti nám zbrocenou krví(Na)
k mstě za ní se skrývá a k nám ohňové šípy metá(Na)
Den po dni zde davy slov zvědavých výměnou v hluku se jitří(Na)
smích i děs hledí v obavách jak jitro příští mu vzplá(Na)
Jde ovšem jitro a noc však plamenná hvězda jí roste(Na)
a měsíc na plně jest blednoucí bludičkou k ní(Na)
K bouři to v étheru vlnách blud ohnivé signály nítí(Na)
Toť požár světů S Neptunem jak dvojí krvavá pěst(Na)
hvězd utkal se vetřelec bludný Žár plameny výbuchy hluché(Na)
a s tlamou krvavou zmok supá nám ohnivý vstříc(Na)
Planý tu lhostejna klam Děs do hlubin duše mě protknul(Na)
Toť skon Zmar těla pozemské snahy a práce a tuch(Na)
Chvěl kronikář dávných se dob kdys před letem Askony bludné(Na)
mně teď Eleleth Marnost jest jménem i významem v děs(Na)
Marnost marnost a marnost Rod země tu nadarmo bydlel(Na)
snil hloubal toužil nadarmo nadarmo budoval bděl(Na)
pnul nadarmo k strmým se cílům k nim slzou a krví se brodil(Na)
a nadarmo otloukal rab o skálu okovy běd(Na)
Buď jedinci trudná smrt jeť zákonem spravedlivým(Na)
neb nade hroby vyrovná k smíru blud dobro i zlo(Na)
Však záhubná Eleleth všemu je bezprávným katanem země(Na)
jenž životu za život jest života zhoubou a mstou(Na)
A já tady nač jsem byl já Kleč jenom druh palmou byl jihu(Na)
Jen kahan plachých snů a chmur jiný byl sluncem a dnem(Na)
Druh vichornou bouří já vzdech nit pavučí na lanu zvonů(Na)
a skromnou přec těchou se pjal neskanu nesvanu v tmy(Na)
Jsem na lidstva kmenu list Jsem atomem v prahorách lidstva(Na)
v suť padne skála zvětralá v kosmu se rozplyne prach(Na)
Prach Kroků v něm našich ni stopy Hlas pádu ulehne v hlucho(Na)
Jak před dávným stvoření dnem bude jen chaos a Bůh(Na)
Čemu ač vidím zmar vzrůst hvězdy Eleleth stíhám(Na)
Noc Ze spárů Lva uniklá ku hlavě Panny jde blíž(Na)
a blankyt se modrá jak úhor když modravou hadinců kvete(Na)
V něm hasnou promyky hvězd Sirius vadnoucí květ(Na)
Žeh ledovců kalená ocel Stín úvalů modravě hoří(Na)
jak bez plamenů doutnavě tetelí síry se svit(Na)
Tmy prosvitem lidské tváře jsou larvy hnijících mrtvol(Na)
Jak příkrovem kajících dnů zemi jest modravý sníh(Na)
Zvony k pokání zvou V dřív pustých chrámech dus k mdlobám(Na)
Bouř modliteb duní k Bohu Stony a zvony jím hnou(Na)
Dmou hlaholnou vlnou se touhy bol úpí kovovou mluvou(Na)
co v hluboku prostoru vrou pohromy ze zřídla běd(Na)
A Eleleth ohnivý kruh jde nebem nad krovy chrámů(Na)
Dál pádí k objetí slunce nestihlý plamenný let(Na)
Bol tuší s ním země a děs jí útroby úlekem bouří(Na)
z dna vulkánů vyhnilých ran horoucí chrlí se krev(Na)
Děs do hlubin třese jí horečně lomcuje Slzy jí v proudech(Na)
se hrnou tváří vrásčitou z bystřin a ručejů hor(Na)
kde odvěkých ledovců štíty už pukají tají z nich řítí(Na)
se dolů lavin pád s rachotem praskotem drv(Na)
S hromovou bouřkou mrak tmy se láme nad zemí znojnou(Na)
blesk dělí mraky schoulené dusna však neochladí(Na)
neb sálavým vedrem schne země vláh sotva k ní krůpěje padnou(Na)
již mění je vedro a znoj na chumle syčících par(Na)
Jen s východem slunce chlad dýchne jak jindy k dne západu býval(Na)
Teď není však už noci ni dne tady k dílu neb snům(Na)
kde krvutná Marnosti hvězda jde s bledým měsícem spolu(Na)
a nítí a pálí a žhne co země uchoval třas(Na)
Nad oceánem z vod jako klenba ohnivé brány(Na)
půl Hvězdy na hlaď vyplulo pekla to chlemtavý chřtán(Na)
dmou vody se příboji z dna smršť obrovská krouží je z hloubek(Na)
rve ostrovy pevniny mys Smetla a shltnula hrou(Na)
kde v přístavech břehů strach lid pudil do nitra lodí(Na)
by prchly na sláň ochrannou Pralesy hoří A poušť(Na)
písková taje na sklo Vod sítí a rákosí džunglí(Na)
jam plápoly planou jak pýr pekou poplachů zvěř(Na)
Zvíře tvůj druh Ó člověče kdys co lhostejně zřelo(Na)
dřív k hvězdě nesoucí zhoubu hrůzou se pominulo(Na)
zvíře tvůj vrah Ó člověče kdys nač teď by tě dralo(Na)
an jímá i tebe tu s ním zvířecí pud jen a strach(Na)
Z ohňů se do moře vrháš kde u pradob života původ(Na)
jsi hledal v tůních prvých vod Pěn po něm klokoty vrou(Na)
a sloupy houstnoucích par z dna tryskají vroucího kotlů(Na)
sláň vzdutá jde do ústí řek do pevnin zátopou hřmí(Na)
Vlnami potopy tona kdo uvidí potom v hrůze(Na)
jak jednou dobou měsíc i slunce i Eleleth vzplá(Na)
Jdou v ústrety sobě Chvat Den jediný pospolu planou(Na)
a pojednou splynou jen mih v jediný žhoucí kruh(Na)
V plamenech zásnub tří světů Mraky tu halí zemi(Na)
hrom temnem ráz ráz burácí žíhavý myká tmou blesk(Na)
kol potopa oblačných vod A vedra jí netuchnou žáry(Na)
ni vulkánů nemlkne hněv zemi rvou otřesy dál(Na)
Kde kde jest pohled tu spoustu by zřel Co uvidí potom(Na)
ty bludné tlupy zděšenců uniklé záhubě kam(Na)
Kde jara již taví se sněhy v nich nehledej otisku stop svých(Na)
ni pyramid nehledej hrot v rozpadlých mraveništích(Na)
Ač Eleleth zmizela s nebe kde v nitru splanula slunce(Na)
ač plane slunce jasněji větší jsouc o její kruh(Na)
ač tají ledové pÓly a jara teplejší vanou(Na)
zde hledáš ach nadarmo stop po kroku minulých dob(Na)
Vnově počni zas člověk V snách buduj novou si báji(Na)
o našem věku Zlatým jej jmenuj a v troskách jej viz(Na)
Snah jeho to soud byl A po nás rod lidský snad šťastnější bude(Na)
I jemu ten úžasný děs práce věků jde v zmar(Na)
Nedošlo před zhouby dny lidstvo čile svých bolestných záhad(Na)
však blíže bylo tajemstvím ta vnově v dáli teď jsou(Na)
kdy hlad těch bědných se po chlebě pouze jim tázati bude(Na)
a toužiti po dávných dnech hody se budou jim zdát(Na)
Kéž aspoň pak hlavy v div zůstalých věštců jim poklady duchů(Na)
z dob uchránily minulých odhaly bádavých snah(Na)
dech našich by rozevlál pravd jar budoucích mlhy by po nás(Na)
jen mythem nebyla v nich věků práce trud zdar(Na)