Duma o životě.

Adolf Heyduk

Duma o životě.
Čas stéká prorvou dob a jeho slapem ruch jarosti a mládí v propast plyne, vždy blíž a blíže stáří spěchá kvapem a vínek z jíní hlavy kol nám vije; lesk z očí béře nám a purpur s retů a tíhu různých strastí pleci nosí: jeť život pouze hrstka planých květů, a na nich horké slzy místo rosy. A radost, vzešlá druhdy v ňader luze, ta květem v slunci chvilku jen se sloní, než žití nevlídného kvapná chůze jej nalomí a zdobu stonku sroní; a hyne radost chladem v prvním vznětu, jak setby zlaté klasy ostřím kosy: jeť život pouze hrstka planých květů, a na nich horké slzy místo rosy. 85