Duma o Meluzině.

Adolf Heyduk

Duma o Meluzině.
V les zajíněný padá vrána, studánka křišťalný má lem; snů zimních křídly ovívána spí stará lípa pod oknem. Kam oko hledí, prázdno všudy, ve smutek zahalen je luh, list v brázdách poletuje rudý dál větrem nesen, kam – ví Bůh! A Meluzina hledá chotě, leč nenachází kolem kol, ač věky bloudí o samotě... Kdo zmírní bludných duší bol? 94