Ve snění.

Adolf Heyduk

V sny zabrán šel jsem bučinou sám k pohorskému městu, tu jako motýl lučinou hoch přeletěl mi cestu. Sněť jedle v jedné ruce měl, a v druhé kytku máku, vlas plavý na skráni se stkvěl, a hvězdy v černém zraku. A ze rtů poupat růžových zněl bez žele a tísně, jak zvonkem, hrdličkový smích a skřivánkové písně. I stojím... Bože, kde to jsem? co kmitlo se mi v řase? – snad skočilo si úvozem mé mládí zlatovlasé.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

82. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vzpomínky. (Adolf Heyduk)
  2. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  3. LETNÍ DEN POTULNÉHO PĚVCE. (Karel Dostál-Lutinov)
  4. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  5. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  6. Chudobky písní. (Julius Alois Koráb)
  7. Doslov. (Adolf Heyduk)
  8. O jak mi blaze...! (Vojtěch Pakosta)
  9. Znělky Šumavské. (Adolf Heyduk)
  10. Různá křídla. (Adolf Heyduk)