Jako poutník k svaté hoře,hoře
Jako poutník k svaté hoře,hoře
zbožným citem překonán:
tak mé srdce v ruchu svatém
tihne roztouženým chvatem
v lesa převelebný stán.
Rtové šepcí steré prosby,
les mé hlavě žehná již,
v tajuplném zvonků znění
slyším jeho hovoření:
Snílku, písní procitniž!
A u vroucím zanícení
padám tvorstva před oltář,
v němž příroda svatá kryje
netušené mysterie
pro věštící pěvce tvář.
12
Velkonoce, z mrtvých vstání,
slyšíš z dálky onen hlas?
divné, čaromocné zvuky,
bílá blanka padá z ruky,
slze na tu blanku zas.
Z mrtvých vstání, velkonoce,
dobo přetajemných sil;
země v ňadro sílu sbírá,
mně však bolest srdce svírá,
zvonů hlas v ně tesknost lil.
O má vlasti, kdy svou silou
zmámíš svého hrobu stráž?
kdy s nebeským ohněm v líci,
v ruce pravdy korouhvici
povstaneš co Mesiáš?
13