Spadla krása pestrých květů

Adolf Heyduk

Spadla krása pestrých květů Spadla krása pestrých květů
 na oděnou mechem zem, jako z dívčí zřítelnice slze na ubledlé líce náhlým srdce rozkazem. Stržen dal se nésti v dálku plané růže jemný květ, kde že jsou as ty lupínky? pryč, jak vonné upomínky outlých zlatých mládí let. Či jsou lístky drobné písně? Ach, já pohnut mnohou čet’: „Nežel, všecko zvadá, padá, jen kdo slze v srdci skládá, zpěvem může vypučet’.“ – 68 Listím pláče strom i růže, aj, čím já as plakať mám? nekvetu už nemám slzí, a ta svoje prsa brzy v jeseň žití vyzpívám. 69

Kniha Lesní kvítí (1873)
Autor Adolf Heyduk