Tiše, tiše jedle mladá,

Adolf Heyduk

Tiše, tiše jedle mladá, Tiše, tiše jedle mladá,
 dnes si dumnou píseň nech, ptáci do větví se krejte, a vy, květy, nedýchejte tisíce svých libých něh. V duši mé je žalostivo, mysl těká tam i sem, nelze jíti ani státi, je mi, jak bych oplakati musel vše, co chová zem. Prsa bolestně se ouží, pozdní čas je, pozdní čas – umru! – „Ne tak,“ šepce kvítí, „slyš tam v obláčku se chvíti drahé matky těšný hlas!“ 122

Kniha Lesní kvítí (1873)
Autor Adolf Heyduk