Duchu světa sláva!
Mocný vane nyní světem duch,
ostrý vítr skutků za ním v zápětí,
a kdo v jařmu bídném nechce úpěti,
duchu tomu mile dává sluch.
Duch ten jaře v žití kolesa
zasahuje a vše k předu bádá;
a kdo jarým žitím nezplesá,
plodů lepší doby marně strádá!
Slyš, co hlásá, káže tento duch?
On hlásá slasti nové svobody,
a budí ze sna truchle národy;
on novou káže dráhu k životu
a plaší děsnou mdloby mrákotu:
Proto v lidstvu světa taký ruch,
proto myšlenka se v roucho skutků halí,
proto velkých činů proud se světem valí.
Čin jen velký, slavný lidstvo spasí,
ne však slova planá slibů zlatých,
aniž vzdechy prsou bolem jatých:
žízně plamen žhoucí jenom zhasí
zdravý nápoj, čerstvý, jasný, jarý,
nesa duchu nové síly dary! –
I nám ten světa duch je dobře znám.
A proto, by se zaskvěl Slávy chrám:
Moravané vzhůru, duchu tomu sláva,
v pole činů spějme, duch ten slávu dává!
47