Zoře.

Adolf Heyduk

Zoře.
Od východní hory k jižní hoře jezdí dcera slunce, zlatá zoře, jezdí tiše, ale velkým chvatem na koníčku v zauzdění zlatém. Všecka pole objíždí kol vísky, ale koník malý je a nízký, nízký tak, že zoři při tom chvatu denně zvlhne kraj zelených šatů. Tajemná však ona vláha denní na suknici v perly se jí změní, jež si modré do truhlice schová, z rána pak se v perlách rousá znova. – 23