Něco za něco.

Adolf Heyduk

Něco za něco.
Pletla jsem si rukavice z bílé vlny v jarní době, nit jen zlatá – lesku více – scházela mi ještě k zdobě. A tu přišel jonák milý, nejšvarnější vůkol z chasy, přišel milý v pravou chvíli s plavými jak zlato vlasy. Kadeře jsem pohladila, pramen zlatý z nich si vzala; z jeho rtů jsem oheň pila, duši svoji v jeho dala. 44