Švarná vdova.

Adolf Heyduk

Švarná vdova.
Nezžehl kdos ohně na úbočí? nejsou plameny to, keře žárné? Ne, to plápolají chlapců oči, že viděli krásu dívky švarné. Není děvče, ale mladá vdova, sněžnou tvář má, ústa malinová, kdo ji spatřil, rázem jí se koří; její oči jsou to, jež tak hoří! Komu ona rty své na rty vtiskne, tomu srdce jak pták z jara výskne, jak pták z jara, jenž se v blankyt zvedá a sněť plnokvětou k hnízdu hledá. 50