Jistý chléb.

Adolf Heyduk

Jistý chléb.
Jedinou mám dceru, stará máti, nevím věru za koho ji vdáti, tomu-li, kdo zlaté skvosty robí, či kdo kvítím prostý širák zdobí, když žní doba zlatým klasem kývá a skřivánek nad hlavou mu zpívá, Nechť si u zlatníka žena hoví, raděj přece dám ji rolníkovi, který setbu pěstí, pole oře, dobře vždycky na jeho je dvoře; zlatník marně chleba v městě hledá, dřív-li k němu rolník zrní nedá. 58