Růže domova.

Adolf Heyduk

Růže domova.
Ach, můj život panenský byl jiný, než mě osud zahnal do ciziny; čekám stále, čekám s jara k letu, nikde zeleně však, nikde květů! Kdyby rodný kraj můj slunný, smavý nebyl těžší nežli šátek hlavy, věru bych se vrátila v tu chvíli k rodné chatě pro kus země milý. Pro ten klenot, pod horou jenž leží, stále ozářený, stále svěží, pro zahrádku, růžemi jež zkvétá, vždyť po růžích v cizině je veta. 79