Siroty.

Adolf Heyduk

Siroty.
Slunce hasne, den se valem stmívá, kdo že to tak smutně v polích zpívá, že kdo slyší, náhle hlavu kloní, až cit v duši rozkvétá a voní. Siré děti; z poklizených lánů klasů zbytky od večera k ránu hledají si shrbenými těly, aby v zimě sousto k žití měly. Žitná zrna rozmílají samy na chléb nekysaný s otrubami; místo soli slzy v těsto tekou, na ohníku z chvoje si ho pekou. 91 Hvězdná noc, jež láskou světu vlade, sdílně ruce na hlavy jim klade a za jejich z duše jdoucí pění zářivé jim dává políbení. V klín je vine plna družné lásky, měsíčně jim snáší sny a zkázky, snít jim dává prozářené zvěsti o slunci a radosti a štěstí. 92

Kniha Lotyšské motivy (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 23) (1901)
Autor Adolf Heyduk