Touha po matce.

Adolf Heyduk

Velké, boží slunce, všeho těcha, v zlaté vstává, v zlatě nebem spěchá; velké, boží slunce, kam že pílí? Krásné slunce, zastav se jen chvíli, zastav se jen chvíli zlatou nohou, neopouštěj mě tu přeubohou! Dál šlo slunce v modrém nebes týnu, nechalo mě smutnou státi v stínu; kéž by máti má se z hrobu zvedla, by jak ondy do sadu mě vedla, kde zář slunce k nám se všecka slétla a má duše i má líčka kvetla. Postůj, slunce boží, prosím znova, slyš mých teskných přání vroucí slova, při večerních zvonů smutném pění nes mé zlaté matce pozdravení, zlíbej hrob i srdce její v hrobě... ach, my obě, obě chceme k sobě!

Patří do shluku

archa, noemův, noe, arch, holubice, potopa, úmluva, ratolístka, koráb, penzista

66. báseň z celkových 180

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ (Stanislav Kostka Neumann)
  2. Na prahu ráje. (Josef Václav Sládek)
  3. Zasněžená země. (Josef Kalus)
  4. Šeptáno do ucha. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Naše země. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Methusalah. (Jaroslav Vrchlický)
  7. None (Jaroslav Vrchlický)
  8. ŽALM. (Vladimír Frída)
  9. CESTOU. (Jaroslav Goll)
  10. Ráno. (Jan Daniel Korvín)