Sirotek na službě.

Adolf Heyduk

Sirotek na službě.
Sirotek jsem, bez pomoci hynu, ze všeho a na všem nesu vinu, za lidi i za milého Boha: z úpalného parna, z deště mnoha, z chudé vlny vychrtlého bravu, z množství ponrav, z vrabců lačných davů, z vlhké zimy, studeného máje, z neúrody štěpnic; z chudé stáje, z hluchých klasů, nevlačného lenu, z vyhnilého nad chalupou klenu, z vyschlých zrn, z nichž nic se nenaměří, z hus a kachen ztraceného peří, z mála kvočen, z jalového skotu, z macešiných snů a mdlob a potů, – a jak příboj z protrhlého splavu kleteb proud se valí na mou hlavu, kterou – než mi na věky je vzali – otec s matkou sladce líbávali. 97