Přenáhlený.

Adolf Heyduk

Přenáhlený.
Smutně potok batolí se v poli... Pověz, potoku, přec, co tě bolí? proč pak leniva je tvoje chůze? zda ti oblázek je těžký tuze, jejž tak namáhavě ssebou vlečeš, že se sotva neseš, sotva tečeš? Ne, ten oblázek mi nepřekáží; spěchá za mnou, když ho peřej vlaží, ale ondy v přenáhleném toku v tůni jsem se octl v divém skoku, z té, jak toužím, tak hned neuteku; uvázl jsem, teď se sotva vleku. 111