Na přástkách.

Adolf Heyduk

Noc se dlouží, krátí den, vítr vzdychá v lese, ke krbu mi jarní sen upomínky nese, dumám, domů letím zpět, otče! matko! šepce ret, srdce se mi třese. Ejhle návštěv plný dům, všecko v přástvě ručí, kolovrátků rum a šum ze všech koutů zvučí; matka s bílým čepečkem hledí všude tam a sem, chválí, nutí, učí. Otec v bibli: knihu kněh, pevné oko hrouží, kouř, jenž z dýmky vzhůru zběh’, nad hlavou mu krouží; Bože, k sobě sám jsem děl, dým-li to, či sesivěl? a hruď se ouží, Devátá južotci vděk, matka něco praví, skládá knihu tatíček, do skřínky ji staví; a južv kraji modrých rýh ubrousek, jak padlý sníh, k hodu čas že, praví. Po večeři! k práci zas! – Ne tak, matka vece, k pohádkám teď právě čas, nesmíte z klece; která novou poví dnes, dám křížal sladkou směs, co unese plece. Hned pohádek zlatý roj z duše k duši letí, žert a smích i slzy zdroj svítí z líček dětí; tváře rudnou jako mák, hvězdičkami plane zrak v jasném touhy vznětí. Doříkala s družkou druž, v krbu hasne plamen, otec v koutku zdřimnul , jen jako zmámen poslouchám a poslouchám... odešli klímám sám u zelených kamen. Nevím, kdo mne v lůžko stlal, dítě sotva tuší, od těch dob však dál a dál, v srdci mně to buší, a kde chodím a kde jsem, v práci váznu životem, v pohádkách však duší.

Patří do shluku

nit, len, příst, kolovrátek, cívka, přádlo, kužel, příze, nitka, vrčet

151. báseň z celkových 339

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Krásná Vasilisa. (Vilém Ambrož)
  2. MATČIN NEBEKLÍČ. (Karel Mašek)
  3. Ballada básníkova. (Augustin Eugen Mužík)
  4. Když jsem ráno z lůžka vstala (Emanuel Züngel)
  5. ŠTĚDRÝ DEN. (Karel Jaromír Erben)
  6. Mně teskno po tobě, (Irma Geisslová)
  7. Fijalky. (Antonín Klášterský)
  8. Jsem dětinské mladosti bázlivá láska, (Božena Benešová)
  9. Tu nad mým ložem zapomenut visí, (Xaver Dvořák)
  10. Ráda! (Josef Václav Sládek)