V léčce.

Adolf Heyduk

V léčce.
Jen skok byl les... Drát pevně svil, vzal bouřek, ohnul k suku a v listí léčku zavěsil – hvozd pln byl zpěvu a zvuku! A spěchal domů, zapřáh’ v pluh – už v brázdách prsť se hrne... „No, za soumraku, dá-li Bůh, lapím tě, toulavý srne! Je potřeb mnoho: velká daň, hoch mazlík ještě k tomu... pro kloučka šaty koupím zaň... Večer, hle! Nuže zas domů!“ A sjížděl ke vsi, šuměl les, kůň frká si, pluh vzdychá... „Kde se psíkem as hošík dnes, že v ústret mi nepospíchá? 50 Však slyš, toť Kurážův je hlas, jenž dobíhá mne z houští, snad srnec!... Koni, zde se pas!“ a skokem k hvozdu se pouští. Pes vyje, zpřímen štíhlý buk, a na něm – čí to rysy? Zda srn? Ne, ne! Ó hrůzo muk! Synáček sám v oku visí. – 51

Kniha Na černé hodince (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 16) (1900)
Autor Adolf Heyduk