V dusné jizbě vadnu skorem...

Adolf Heyduk

V dusné jizbě vadnu skorem, volno mi jen pod šatorem, kde svěžími haluzemi dub pokrývá sirou zemi. V zimě, ukryt jako sysel, vezmu z toho, co kdo vysel, jím a spím, až slunce zbudí v luhu květ a písně v hrudi. Nuž, jen dále ptačím letem, pokud vnitř i zevně kvetem, k jiným lidem v kraje jiné; kdo je cigán, nespočine.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

466. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. CHOŘÍ STARCI. (František Serafínský Procházka)
  2. VEČERY. (Herma Pilbauerová)
  3. JABLOŇOVÉ KVĚTY. (Jaroslav Vrchlický)
  4. X. V JARNÍM DEŠTI. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Sluneční paprslek (Antonín Klášterský)
  6. TOUHA. (Adolf Brabec)
  7. 1 Už jaro zde, jenže se ještě (Josef Barák)
  8. III. Větýrek teplý z jihu krajem let’ (Rudolf Pokorný)
  9. Stesk. (Alois Škampa)
  10. VE VŮNI PRAŽSKÝCH AKÁTŮ. (Emanuel Čenkov)