V dusné jizbě vadnu skorem...

Adolf Heyduk

V dusné jizbě vadnu skorem...
V dusné jizbě vadnu skorem, volno mi jen pod šatorem, kde svěžími haluzemi dub pokrývá sirou zemi. V zimě, ukryt jako sysel, vezmu z toho, co kdo vysel, jím a spím, až slunce zbudí v luhu květ a písně v hrudi. Nuž, jen dále ptačím letem, pokud vnitř i zevně kvetem, k jiným lidem v kraje jiné; kdo je cigán, nespočine. 75