ZDÁRNÝ SYN.

Adolf Heyduk

Pán zbil sluhu; sluha vetchý, starý snesl těžké ono pohanění; viděl hanbu sluhy synek jarý, čistil zbraň a mlčel ve zachvění. Pán bil zasestarý hlavu sklopil, do šedivých vousů mlčky plakal, divoký však pocit syna chopil, náhle k pomstě za otce ho lákal. Pán chtěl vyjet s souložnicí svojí, vstoupit chtěli na bujného oře, v podnož měl dát sluha rámě dvojí, stařec šel a nesi toto hoře. Polo v stáří, polo zmíral v haně; – pán nohu k hlavě starci vznesl, viděl syn to, napnul bystře zbraně nevstoupil pánmlčky k zemi sklesl.