V PODZIM JSEM TĚ POZNAL.

Adolf Heyduk

V PODZIM JSEM TĚ POZNAL.
V podzim jsem tě poznal při vázání žit, paprsek tvých očí do srdce mi slíť; od té doby bloudím v polích jako stín, skonejšit mou hlavu může jen tvůj klín. Divnou žalost podzim do srdce mi snes’, jsem jak v listopadu rozteskněný les; v pustých skalách těkám, se mnou vzdechů roj; poslouchám, jak v roklích horský pláče zdroj. 18 Ustává zdroj skalní v teskných žalostech, když naň roztoulaný bílý sever dech’; chlad jej ukonejší v křišťálový sen, ale moje žalost vyrůstá co den. Juž mi z očí tryská stále víc a víc, zhynu, nevyjdeš li srdci mému vstříc; nedáš-li mi okřát z vnad svých sladkých vín, na svůj nevezmu-li šťasten tebe klín. 19

Kniha Od Tater a Dunaje (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 49) (1910)
Autor Adolf Heyduk