V PODZIM JSEM TĚ POZNAL.

Adolf Heyduk

V podzim jsem tě poznal při vázání žit, paprsek tvých očí do srdce mi slíť; od té doby bloudím v polích jako stín, skonejšit mou hlavu může jen tvůj klín. Divnou žalost podzim do srdce mi snes’, jsem jak v listopadu rozteskněný les; v pustých skalách těkám, se mnou vzdechů roj; poslouchám, jak v roklích horský pláče zdroj. Ustává zdroj skalní v teskných žalostech, když naň roztoulaný bílý sever dech’; chlad jej ukonejší v křišťálový sen, ale moje žalost vyrůstá co den. Juž mi z očí tryská stále víc a víc, zhynu, nevyjdeš li srdci mému vstříc; nedáš-li mi okřát z vnad svých sladkých vín, na svůj nevezmu-li šťasten tebe klín.

Patří do shluku

ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště

169. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Teskno. (Adolf Heyduk)
  2. TOUHA (Petr Fingal)
  3. DOJEM (Viktor Dyk)
  4. ELEGIE (Jan Opolský)
  5. VI. Kde po lukách dnes hledám parnasii, (František Leubner)
  6. JAROSLAVU KVAPILOVI. (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. Epilog (Stanislav Kostka Neumann)
  8. Zesnulému příteli svému Fr. Bártovi. (Adolf Heyduk)
  9. PODZIME! (Karel Babánek)
  10. PODZIM. (Louis Křikava)