Zesnulému příteli svému Fr. Bártovi.

Adolf Heyduk

Už tak dávno pod tím rovem samoten a mlčky dřímáš, na své druhy ani slovem, ani dechem nevzpomínáš. Ani slova, ani dechu, ani oka pohlednutí, ani rodnou píseň Čechu druh tvůj prosbou nevynutí. Ani srdce v citu novém nezříš víc a neobjímáš, už tak dávno pod tím rovem samoten a mlčky dřímáš. Dlouhé noci, jasné noci, vídaly nás často spolu, naše srdce v hlučném smíchu byla obě hrstka bolu. A my jeden poklad kryli, poklad jedin v srdcích různých, vždyť se krásy jeho vryly v naše duše v barvách luzných. Čekali jsme, až by v slunci přišel skvostu vykupitel, ale běda, zradili nás, tebe smrt, a mne – mne přítel. V našem kruhu když jsi sedal, bratře, a kdy jiný tvoje písně zpíval, byl jsi smutný – jak když úzkost zastře tichou duši, – v očích slzí příval. Jeden zvuk tvůj na sta zvuků zbudil, tisíc písní v srdcích posluchačů, ale mne jsi přepodivně strudil, že pro každý zvuk tvůj stokrát pláču.

Patří do shluku

ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště

149. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Podzimní luka. (Jaroslav Vrchlický)
  2. In memoriam. (Jaroslav Vrchlický)
  3. ZÁPAD TOUHY. (Adolf Červinka)
  4. MILENKY BÁSNÍKŮ. (Viktor Dyk)
  5. JAROSLAVU KVAPILOVI. (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. V PODZIM JSEM TĚ POZNAL. (Adolf Heyduk)
  7. SENTIMENTÁLNÍ PIJÁCI. (Karel Toman)
  8. REKVIEM (Rudolf Medek)
  9. HODINKY O VÍTĚZNÉ KRÁLOVNĚ MÉ OTČINY (František Odvalil)
  10. Stesk. (Viktor Dyk)