ELEGIE

Jan Opolský

Jak ocún pobledlý, jenž na podzim se vleje co plamen záhubný v lamp fialových řad, tak chladný květ to bědné srdce mé je, z brázd života když čiší listopad. Když není více šeříku ni chrpy, déšť kalin čirý nesvlaží můj ret, trav stvoly vyžité v své bezbarvosti trpí a vinný list jen hoří naposled. Když hrdla slavičího není slyšet tlouci, zřít živě bleskotat se roje motýlí, a slunce kosmo jen stře paprsky své vroucí v kraj sklizně zbavený a němý, unylý. Jak ohník v strništi má vášeň slabé doutná, mé touhy smyslné žár špatné živený, zní skrze mhy ne syringa, však loutna a stoupá sivý dým, jenž kryje plameny.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště

54. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ. (Božena Benešová)
  2. VI. Kde po lukách dnes hledám parnasii, (František Leubner)
  3. V PODZIM JSEM TĚ POZNAL. (Adolf Heyduk)
  4. TOUHA (Petr Fingal)
  5. PODZIM. (Louis Křikava)
  6. Západy. (Jaroslav Vrchlický)
  7. REKVIEM (Rudolf Medek)
  8. DOJEM (Viktor Dyk)
  9. jako ta zeleň (Stanislav Kostka Neumann)
  10. Teskno. (Adolf Heyduk)